Spokojené a zdravé dětství je základ pro zdravou osobnost a duševní zdraví dospělého. Psychoanalyticky orientovaného psychoterapeuta vždy zajímá průběh dětství, a to i u přicházejícího dospělého klienta.
Pedopsychologie
Co očekávat, když půjdete s dítětem k psychologovi
Ve své praxi věnuji pozornost vývojovým obdobím člověka. V dětství, dospívání, dospělosti, atd. máme jiné priority, potřeby, pocity související s vnímáním světa kolem nás.
Pokud přijdete s Vašim dítkem, budete dotazováni na duševní vývoj Vašeho dítěte - jak se dítě od velmi raného věku chovalo, vyvíjelo, jak se rozvíjel vztah dítěte k rodičům a naopak, jak dítě vyspívalo v dalších obdobích, jak vypadalo prožívání ve vývoji v čase, apod.
Dětská klinická psychologie
V dětské klinické psychologii přibývá zájem o diagnostiku úzkostných poruch, dětské deprese, poruch pozornosti, specifických poruch učení, poruch chování, disharmonického vývoje, aj. poruch.
Psychické poruchy se nevyhýbají ani dětem.
Je důležité, aby rodič, pedagog, dětský lékař rozuměl, že dítě zažívá a chápe svět kvalitativně jinak než dospělý.
Zároveň je dítě více citlivé k rozvoji duševní poruchy (o čemž jsme se přesvědčili v době postcovidové, ve které byly děti vystaveny zvýšenému stresu ve srovnání s dospělými).
Zajímám se o dětský rozvoj a růst, ale i o stagnaci vývoje nebo regres, což bývá závažnou komplikací radostného dětství a celého vývoje člověka, může to vést k rozvoji duševních komplikací.
V rámci své praxe v oboru dětské klinické psychologie spolupracuji s ostatními kolegy a pedopsychiatry.
Jak nám období covidu a války na Ukrajině ukázalo, je důležité vědět o psychických potížích dětí. A učit se aplikovat psychologické a psychiatrické léčebné postupy tak, aby byly pro děti účinné.
Duševní potíže v dětství
Dětské strachy
Dětské úzkosti jsou časté.
Způsobují je běžné nároky na vývoj.
Zhoršit je mohou další stresory, jako nároky školy, stěhování, rozvod rodičů, trauma.
V každém věku očekává psycholog specifické strachy.
Jindy však dítě může mít strachy, ze kterých mělo už vyrůst, to bývá důvodem k psychologické péči. Dítě se např. pomočuje, bojí se usnout, koktá.
V pubertě se dospívající děti bojí kritiky nebo odmítnutí kamarádů, chodí za školu.
Úzkostné poruchy se léčí. Některé vyžadují psychologickou péči, jiné i farmakologickou.
Domov je tam, kde je rodina."
Funkční rodina není přežitek
V rodině se dítě může učit a zrát, to je předpoklad dobré rodiny, ale může v ní i ustrnout a neprospívat.
Někdy i tím, že rodina nemá dobré povědomí o tom, co dítě potřebuje, nebo jak moc se od rodiče odlišuje svou povahou.
Jindy se rodina rozpadá a kvůli nerozumnému a egocentrickému chování rodičů je dítě přetížené a učí se problémovému a nebo trpí, trestá se za chyby rodičů.
V rámci poradenské péče o dítě mě vždy doplňkově zajímá rodina dítěte.
Nejčastější potíže v praxi dětského klinického psychologa
ADHD
Stále více rodičů se zajímá o to, zdali jejich dítě ne/má poruchu pozornosti.
Může se jednat o děti nepozorné nebo neklidné.
Míra potíží ovlivňuje přizpůsobení dětí ve školce nebo škole i jejich náladu a funkčnost kamarádství.
Porucha je celoživotní a její klinický obraz vypadá během vývoje různě.
Lidé s ADHD mohou mít více
osobních a pracovních potíží a mohou vyžadovat vedení terapeutem/poradcem častěji než lidé bez ADHD.
Sebepoškozování
Rodiče vyděsí, když zjistí, že se jejich dítě poškozuje. Potřebují rozumět, proč si úmyslně ubližuje.
Sebepoškozování má různé formy, nikoliv pouze nejčastěji registrované řezání.
Důvodům, proč si dospívající ubližuje, často rodiče nerozumí. Hodnotí příznak z objektivního pohledu - "nic mu nechybí, staráme se, nemá důvod".
Jev má subjektivní význam.
Tak či tak, musí být pochopen, a měl by být z chování dítěte odstraněn.
V rámci psychologické péče se nezabývám pouhým symptomem, jak by se dalo očekávat, ale obyčejně různými dalšími okolnostmi - starostmi, nízkým sebevědomím dítěte, nefunkční rodinou, nezralou emotivitou, problémy s kamarády, musím vždy vyloučit závažnost stavu a další rizika.
Řezání je neadaptivním východiskem ze starostí a správným důvodem, proč vyhledat psychologa - obyčejně k dlouhodobější spolupráci.
Kombinují se individuální a rodinná sezení.
Puberta
Děti biologicky dozrávají mnohem dříve než kdysi dozrávali jejich rodiče.
Biologický vývoj zcela předbíhá psychologický a kvůli tomu mají dospívající řadu potíží.
Dostávají se do malérů a "zlobí" nejenom rodiče.
Dospívající jsou dříve sexuálně aktivní, nejsou na to však psychosociálně připraveni. Rodiče jejich sexuální vyspělost neočekávají.
K dospívajícím se dospělí chovají podle jejich věku, ale neodhadují jejich psychický věk, který je odlišný.
Narůstá počet mladistvých, kteří si neví rady se svou pohlavní identitou.
Jiní nedohlíží, že po 15. roce jsou trestně zodpovědní. Narůstá počet jejich přestupků, které se velmi zásadně trestají.
Společnost není příliš tolerantní k psychice dospívajícího - může se stát, že nemá pochopení k "adolescentnímu moratoriu" - kdy dospívající není ještě dospělý, ale už ani dítě.
V pubertě je řada negativních emocí a potíživého chování běžná, přesto je hodnocena negativně.
Jindy dospívající překračují sociální normy a dospělí jim to umožňují, ve školách, i doma, i to na ně má neblahý vliv.
Spousta dospívajících užívá nelegální drogy - z různých důvodů, ale škodí si.
V pubertě dochází k zásadním psychologickým změnám, které mohou zahrnovat změny nálad, sebevědomí, labilitu vztahů.
Dospívání je po období 0-3 let nejdůležitějším obdobím a má zásadní vliv na další vývoj.
V praxi došlo k nárůstů potřeb psychologa zabývajícího se dospíváním.
Dospívající více než dříve vyžadují pevnou a empatickou autoritu poradce/terapeuta, jelikož ji ve společnosti málo nacházejí.
Autismus
Roste zájem o autismus, především v dospělosti.
V minulosti v ambulancích pediatrů scházely dotazníky týkající se tohoto a autistický vývoj se nesledoval.
Proto, v dospělosti si každý z nás najde místo, kde je mu dobře - v kolektivu nebo mimo něj.
U dospívajících však v rámci vzdělávání nárok na socializaci překračuje schopnost adaptace lidí s autistickými vlastnostmi.
Ti jsou zvýšeně rizikoví k depresím a sebevraždě. Můžou potřebovat změnu režimu a poradenství nebo jen porozumění jejich jedinečnosti.
Šikana
Některým dětem bohužel schází sociální dovednosti, na kterých stojí kvalitní vztahy, zvláště s vrstevníky.
Ti nejméně šikovní se mohou dostat na okraj kolektivu a při neřešení situací, do kterých se dostaly, se jim může neblaze formovat osobnost směrem k pocitům nedostačivosti a selhání.
Individuální kontakt s terapeutem bývá dlouhodobější (než se může očekávat), zvl. u dětí, které již samy šikanu zažily nebo i způsobily.
